Postavte se bokem k terči — ramena jsou kolmo na cílovou linii. Chodidla na šířku ramen (přibližně 45–60 cm), váha rovnoměrně rozložena. Kolena mírně pokrčena, ne zamčena. Existují tři základní varianty postoje:

• Square stance (rovný): Oba palce míří přesně k terči. Nejjednodušší pro začátečníky, dobrý základ pro učení se.
• Open stance (otevřený): Přední chodidlo je pootočeno o 20–45° směrem k terči. Přirozenější pro větší část střelců, méně blokuje rotaci ramen.
• Oblique stance: Kompromis — přední chodidlo pootočeno o 10–15°. Oblíbený u závodních recurvistů.

Grip — způsob, jak držíte rukojeť — je největším zdrojem nepřesnosti u začátečníků. Luk spočívá na flesoru palce (masitá část dlaně pod palcem), nikoliv v celé dlani. Zbylé prsty jsou uvolněné nebo lehce zahnuté — nikdy svírající.

Proč? Při uvolnění tětivy luk vibruje. Pokud ho svíráte, dlaň tyto vibrace přenáší na luk ještě v okamžiku, kdy šíp opouští tětivu — a šíp odchází jinam.

Šíp nasaďte nock pointem na tětivu a ujistěte se, že zaklapne. Index cock feather (peříčko jiné barvy) musí směřovat od luku — na recurvovém luku kolmo od riseru.

Pro nasazení prstů na tětivu existují dvě techniky:

• Mediterranean (tři prsty pod): Index, prostředník a prsteník pod šípem. Nejběžnější technika pro recurvový luk, stabilnější pro začátečníky.
• Split finger (index nad / dva pod): Ukazovák nad šípem, prostředník a prsteník pod. Mírně jiná trajektorie, oblíbená u tradičních střelců a části recurvistů.

Prsty jsou zahnuté přes tětivu v první kloubní části — ne omotané, ne svírající. Představte si, že držíte sklenici za okraj, ne že ji mačkáte.

Nátah je nejfyzičtější část výstřelu a zároveň nejčastější příčina zranění při špatné technice. Základní pravidlo: táhněte loktem, ne rukou.

Pohyb začíná mírným zdvižením luku k terči. Pak aktivujete tahové rameno — loket táhne přímou linii za terč a záda pracují: lopatky se přibližují k sobě. Bow arm (ruka držící luk) zůstává stabilní, rameno tlačí dolů a dopředu.

Během nátahu ramena zůstávají dole. Zvednutá ramena jsou nejrychlejší cestou k bolestem krku a nestabilnímu výstřelu.

Anchor point je pevná poloha tahové ruky při plném nátahu — opakovaně identická pro každý výstřel. Je to základ konzistence: pokud se anchor liší výstřel od výstřelu jen o dva milimetry, šípy dopadají na jiném místě.

Nejběžnější anchor pointy pro recurvový luk:

• Index/prostředník u koutu úst: Klasický anchor pro začátečníky, snadno opakovatelný.
• Palec za uchem, tětiva u nosu: Závodní anchor — přesnější a stabilnější pro zkušené střelce.
• Tětiva se dotýká nosu i brady: Dvě kotevní body najednou — vyšší konzistence, oblíbené u Olympijské lukostřelby.

Anchor si zvolte jeden a neměňte ho. Každá změna znamená reset svalové paměti a znovu nastavená mířidla.

Jste v anchoru, záda pracují (expandujete — loket tahá dál i při plném nátahu), teď zamiřte. Pin nebo mušku zarovnejte na střed terče. Oko zaostří na mířidlo, terč je mírně rozostřený — to je správně.

Dýchání: Nádech, plný nátah, vydechněte přibližně polovinu a zadržte dech. V tomto okamžiku miřte a uvolněte. Celý cyklus od plného nátahu by měl trvat maximálně 6–8 vteřin — svaly při delším držení začínají třást.

Zamrznutí (aiming freeze) — neschopnost spustit výstřel — je psychologický jev, který trápí i zkušené střelce. Nejlepší léčba: krátkodobý trénink bez mířidel, důraz na uvolnění a proces, ne na výsledek.

Uvolnění není vědomý akt — je to přirozené povolení prstů, které nastane, když záda dokončí práci. Prsty se uvolní, tahová ruka odskočí dozadu k tváři nebo krku (ne do strany, ne dolů). Luk padá dopředu — bow arm zůstává v cílové linii.

Follow-through je fáze po uvolnění, kdy šíp ještě opouští tětivu. Trví jen zlomek vteřiny, ale pohyby, které uděláte v tuto chvíli, se přenesou na šíp:

• Bow arm zůstává nahoře a namířen k terči — nespouštějte ho předčasně
• Tahová ruka odskakuje přirozeně dozadu — ne aktivně, ne násilně
• Hlava zůstává otočena k terči — neohlížejte se za rukou
• Oči sledují šíp v letu — tato jednoduše znějící instrukce brání celé řadě špatných návyků najednou